Pro Helenu
Upocený okna za nima padá sníh
Stejně v celý Praze na Kampě i za Loretou
V uších mi teď zvoní Helenin smích
Přemejšlím jak mohlo by být, nebýt sám z cigaretou
To osud někdy spíská, že se mi po Heleně stýská
A ona zatím zblízka jinýmu vlasy výská
Upocený okna za nima padá sníh
A já do tmy křičím „Honem vrať se léto“
S prapodivným kouzlem všech večerů čtvrtečních
Malostranských ulic a touhou „Nejeď metro“
To osud někdy spíská, že se mi po Heleně stýská
A ona zatím zblízka – doma děti tříská